Metalopolis již 20 let pravidelně přináší informace a články převážně související s metalovou hudbou. Často však zavítáme i do jiných než metalových anebo vůbec hudebních oblastí a nezřídka tak nabízíme i obsah mimo hlavní záběr našeho webového magazínu.
WHITE WARD, žiaľ, patria k zoskupeniam, ktoré si prechádzajú svojím najťažším obdobím kvôli nezmyselnej brutálnej a agresívnej vojne, ktorú Ruská federácia rozpútala na uzemí Ukrajiny. Pochádzajú z Odesy, ktorá je stále pod ťažkým náporom okupantov. Black metal tak aspoň symbolicky ponúka únik a ventiláciu takejto mizérie. Už značka vydavateľstva „Debemur Morti“ definuje jeho špecifické poňatie, v ktorom samotný žáner len hrubo vymedzuje oblasť pohybu. Zmes klasického prístupu, rôznych „post“ disonancií a atypických postupov by určite zniesla zaradenie do sféry avantgardy.
Dominantným nástrojom, ktorý v rôznych náladách extrahuje z uniformity, je jednoznačne saxofón. Samotné použitie nástroja nie je prevratné, ale dáva albumu svojský charakter a práve on je nositeľom atmosféry, zlomov a častí kde sa WHITE WARD pohrávajú s alternatívou. K tomu neodmysliteľne patrí aj kreatívny prístup ku kompozícii, hojné využítie čistého vokálu, ostré zmeny tempa a nálad, ktoré migrujú širokým priestorom medzi black metalom a post rockom.
Týmto všetkým si prejdete hneď v úvodnej symbolicky trinásť minútovke „Leviathan“. Ambientný úvod, rýchla blackmetalová agresia aj saxofonóm zašpinené miesta ospalých zátiší betónových džunglí, ktoré WHITE WARD odhaľujú s nenútenou ladnosťou. Všetko je krásne čitateľné a zvukovo i produkčne prehľadné bez potreby hlbšieho hľadania v nejakom zvukovom bahne. Ostré vokály, tempá a gitary nájdu vždy svoj alternatívny odraz v melodických pozíciách, čo síce nie je unikum, ale má svoj punc originality a kvality.
WHITE WARD netápu v žiadnej polohe, prezentujú materiál ktorý je sebavedomý a vyzretý s odleskom, ktorý by sa dal zachytiť niekde u DEAFHEAVEN keď ešte hrali poriadny blackmetal. Na druhej strane vstrebať skoro sedemdesiat minút stopáže skladateľsky náročnými kúskami s priemernou dĺžkou desiatich minút nie je jednoduché a vyžaduje si špecifické mentálne rozpoloženie i pozornosť. V celom priestore tak môže dôjsť k zlievaniu motívov, ako aj "déja vu" pocitom reflektujúcim minulý album, čo vnímam ako ľahké negatívum.
V súhrne patrí „False Light“ rozhodne k tomu (naj)lepšiemu a (naj)originálnejšiemu, čo sa tento rok na poli posiatom čiernym kovom urodilo. Ukrajinci sa jednoznačne radia ku kapelám, ktoré majú svoju unikátny podpis. Ten charakterizuje pestrá mozaika žánrov poskladaných do vcelku originálnej podoby. Nejaká rozmerová redukcia by však materiálu neuškodila, pričom miernym negatívom môže byť aj pohľad na predchádzajúci album „Love Exchange Failure“, ktorý možno držal trocha viac pokope. To je kompenzované lepšou produkciou a zvukom, takže vo výsledku sa rozhodne nejedná o slabší album.
Další kapela se 4 křížky na krku a jen s několika málo řadovkami na kontě. Tato přichází po 20 letech a nelze od ní očekávat žádné novoty. Pěkně postaru zahraný thrashový sekec nabídne zručně seskládanou kolekci, která potěší a krev rozproudí.
Švédi stále chytajú za chvost svoj dávny majstrštyk "Deathrace King". Je skvelé, že hrajú, skladajú, koncertujú, ale tá fazóna spred takmer štvrťstoročia je proste nedostihnuteľná.
Daniel Cavanagh doslovne cituje svoju ex. kapelu a tento album je pokračovaním jeho poslednej tvorby. Jedná sa o príjemnú emotívnu a ľahko plynúcu nahrávku, ktorá síce nevybočuje z autorovej rady nálado tvorných albumov, ale tak nejak zahreje pri srdci.
PYRRHON svůj neortodoxně výstřední death metal plný vřískavé a disharmonické překombinovanosti možná konečně ukočírovali tak, že mi to začíná dávat smysl. Stále je to dost schizofrenní produkce na hranici stravitelnosti, ale tady již to dokážu ocenit.
Čím více "Absolute Elsewhere" poslouchám, tím více jsem přesvědčen, že tahle cesta není pro BLOOD INCANTATION tou správnou. Skladatelsky vysoce ambiciózní projekt, který však jako celek úplně nefunguje. Zatracování nezaslouží, oslavné ódy ale také ne.
Finský démon po 4 letech zase roztáhl svá křídla a svým hadím pyjem penetroval slunce. Basové a elektro podklady na hranici infrazvuku opět dominují dalšímu hypnotickému a fascinujícímu dílu. Vnořte se do jeho temnoty. Pokud tedy víte, jak na to.
Velmi pěkný metal vzor starší GOJIRA servírují na svém druhém albu kalifornští INTERLOPER. Navíc progrese a snad i energie je o dost více, takže věřím, že prvotní nadšení vydrží.